Popsaná lavice

Poupata

1:Snad pFostý si tiše předčítám,
v lavici psDmaný vzkazy, který znám,
kGmolik slov, co vrCyto je tam
tAmuší už skoro vybledlDmou,Dm/C 
kdByž si čtu, divnej pFocit mám,
Gmemýšlím, jak ta lCéta jdou.
R:TFěch knížek čtBených pFod lavicíB,
tFěch kaněk v sBešitě a kFolemB,
Fa místo vzA7orců v pDmočetniciB 
nGmapsáno "Školo, sbCohem!"
2:Dny běží, v lavici usedám,
na desce tužkou další dopis mám,
kolik papíru by potřeboval ten,
který sem prózu tajně psal
a hledal slova, která zpestří den,
den, kdy jsem u tabule stál.
3:Však jednou, až roky odletí,
v lavici zbydou jen slzy dojetí,
život rozdělí běh klidných školních let,
vzpomínky v hlavě zůstanou,
vzpomínám, jak byl krásnej svět
v lGmaviciC tužkou popsanFouFmaj7 ...
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:30:53.246+00:00
Výsledky hledání: